Ze života ZIMNÍCH kempů v Chorvatsku

Kempů jsou v Chorvatsku stovky. Horší je, že v zimě jsou jich i stovky zavřené. Rychlý průzkum z domu před odjezdem ukázal jen několik málo otevřených zimních kempů napříč celou zemí.

Realita nebyla jiná ani na místě, tak nebylo moc z čeho vybírat. Mířili jsme někam do oblasti Splitu a právě na předměstí Splitu jsme jeden otevřený kemp našli. Camping Stobreč s více jak třemi sty parcelami určitě není místo, které by nás v sezóně nějak nadchlo, vlastně téměř určitě bychom se takovému kempu vyhnuli. V létě jsme si totiž oblíbili místní koncept tzv. OK Mini Camps, jelikož nejsme fandové těch velkých kempingových lunaparků a raději vyhledáváme menší, klidnější místa s osobním přístupem provozovatelů, protože hlučné bary, diskotéky a animační programy nejsou to, co by nás táhlo. V zimě je situace o dost jiná. A takhle týden před Vánoci se i ohromný kemp mění ve velmi pohodové místo s rodinnou atmosférou. Navíc zůstává množství služeb, které dostanete v ceně kempovného.

Když už jsme u té ceny, tak noc nás tu stála 20€ v rámci speciální zimní nabídky, která podle webovek kempu platí od konce října někdy do poloviny března. A teď pozor -  v ceně bylo zahrnuto: Kempingová parcela, 2 dospělí, elektřina (tu jsme ale nevyužili, jelikož máme svou), 7 x 5 minut sprchy na osobu denně, pes, připojení k internetu a neomezený vstup do wellness (dvě sauny, vířivka, posilovna). Myslím, že celkem slušná nabídka. Podmínkou této speciální ceny bylo zůstat alespoň 3 noci, což nám ideálně sedělo do časového plánu. V případě dlouhodobých půlročních pronájmů parcel pak to všechno bylo za nějakých 10€ na den.

Součástí rozlehlého udržovaného areálu byla i stylová restaurace s obrovskou terasou nad mořem, samozřejmě soukromé pláže a speciální psí pláž s agility prvky, kde se chlupáč může pořádně vyřádit. U recepce pak slušně vybavený obchod s potravinami. Pár metrů od kempu zastávka autobusu, odkud se dalo pohodlně za pár Kun dojet do centra města a také výborná pekárna.

A teď to nejlepší. V době našeho pobytu bylo obsazeno tak maximálně 20 parcel. Takže jsme měli kemp v podstatě sami pro sebe a s těmi pár "spolubydlícími" jsme se už druhý den zdravili jak staří známí. 

Nejvíc návštěvníků tam bylo ze severských zemí, takže úprk před polární nocí, pak samozřejmě Němci a Angličani. Kousek od nás stál nesmyslně veliký Concord ze Švýcarska a hned vedle nás starší manželský pár z Otrokovic. První a prakticky poslední našinci, co jsme za celou cestu potkali. 

Soused, kterému jsme mezi sebou začali přezdívat jednoduše "strejda", tu s manželkou kempoval už od konce září a v plánu měli zůstat až do dubna. Je to pro ně prostě pohodlnější a levnější, než přes zimu doma vytápět velký barák... A jestli tady někdo věděl o všem a všech všechno, byl to právě strejda, od kterého jsme tak pochytili hromadu zajímavostí a tipů i drbů. A ano, dodnes jsme přesvědčení, že nám recepční přisoudila vedlejší parcelu zcela záměrně, když viděla naše pasy, abychom jim mohli trochu zpříjemnit čekání na Štědrý den, kdy za nimi měly přijet děti s rodinami. Každopádně, sousedi, jestli toto čtete, děkujeme za milé povídání a zdravíme Vás do Chorvatska!

Aktivní senioři obecně byli nejčasnějšími obyvateli kempu. Dále pak ti, co mohou jednoduše pracovat odkudkoliv ze světa. Potkali jsme tu i německou rodinku s pěti (!) dětmi, kteří cestovali relativně malou předělanou dodávkou. V tomto období se na jih do kempů jezdí jako úprk před tmou a zimou, jako úprk před shonem a chaosem konce roku, který často provází období Vánoc doma, jednoduše jezdí se sem žít, ale i umírat. Ano, i to patří k životu v zimních kempech. Pár dní před naším příjezdem v jednom z karavanů zemřel po vleklé nemoci jeden z dlouhodobých návštěvníků. Jeho manželka se pak rozhodla, že jejich stylový americký karavan prodá a místo toho si ve Stobreči koupí malý byt a už tu jednoduše zůstane. Jak nám prozradil strejda, pro většinu z našich sousedů byl ten jejich karavan opravdovým a jediným domovem, protože žádné jiné doma prostě nemají. Párkrát do roka se jen přesunou na jiné místo, do jiného kempu, protože žádné domy a byty na ně v jejich rodné zemi nečekají. Svým způsobem je to krásně jednoduché.

Kdo cestuje po Evropě na vlastní pěst bez nějakých velkých plánů a předem zařízených ubytování jako my, tak určitě ví, že Chorvatsko je jedna ze zemí, kde je přespávání v autě mimo kempy hodně postihováno. Respektive bavíme se hlavně o pobřežní oblasti. Jen tak si někde okolo pobřeží zastavit a přespat tu není nejlepší nápad a šance, že vás vyhmátne hlídka nebo někdo místní je dost velká. Když jsme se rozhodli začít přesouvat po pobřeží na sever, ať to pak nemáme takový kus cesty domů, tušili jsme, že bude problém se někde šikovně upíchnout na noc, kor když jsme chtěli i poslední noc v Chorvatsku trávit na pobřeží. Ale co, nějak to bude, řekli jsme si, a vyrazili za dojemného mávání strejdy a jeho paní na cestu směrem Murter. Ano, byli jsme přesvědčení, že tady prostě něco otevřeného musíme najít. No, nenašli. Na druhou stranu našli jsme tu úplné pusto, prázdno a jen pár místních dědečků slunících se s pivem v ruce v přístavu. Prakticky nikde nikdo, jen sluníčko, moře, rackové a teplota atakující snad 18°C. Na řadu tak přišla naše oblíbená rádkyně - aplikace Park4Night, která ukázala několik hezký spotů v okolí. Nechali jsme auto v přístavu a pěšky se vydali na pohodovou procházku napříč ostrovem, okouknout ta místa v reálu. Místa krásná, člověk si tam připadal jak na konci světa, téměř určitě by tam o nás nikdo nevěděl, ale příjezd pro naši Toyotku trochu krkolomný. Už za tmy jsme se pak autem vydali kouknout ještě na poslední spot, přičemž navigace nás k němu vedla přes místo, které v létě bývá celkem hezkým jednoduchým kempem, možná spíš tábořištěm a to byla celkem výzva! Pohodlné a prostorné kaskádovité parcely hned u moře, jedna od druhé oddělené kamennými zídkami a keři. Žádné ploty, závory, zákazy nebo aspoň info, kam poslat peníze za nocování. Dokonce nezávisle na sobě jeden karavan a dodávka, u které hořel velký oheň, což nám dodalo odvahy to tu zapíchnout taky. Líbilo se nám tu tak moc, že jsme tu zevlovali ještě celé následující dopoledne a možná tak trochu podvědomě čekali, až přijede někdo, kdo nás zkasíruje, ať neodjíždíme "bez placení". Nikdo takový nepřijel. My jsme tak odjížděli v totálním zenu a s vědomím, že nejlepší zážitky jsou prostě ty, které přijdou samy od sebe bez plánování.