CHORVATSKO v době VÁNOC

Jedeme do Chorvatska. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože podle statistických údajů si tohle v roce 2022 řeklo téměř 900tis dalších Čechů. My jsem se sem ale vypravili dosti netradičně v poslední adventní víkend.

Doma bylo zrovna všechno kompletně zasypané sněhem, což naši skialpovou duši trošku bolelo, ale tuhle cestu jsme měli v hlavách už dlouho a těšili se na neobvyklé zážitky. Plán byl jasný. Za sobotu dojet na Plitvice, přespat někde v okolí nadivoko, v neděli si tu dát prohlídku (o tom v dalším článku) a pak nasměrovat naši Toyotu někam k moři. Dál se prostě uvidí, co a jak se nám bude chtít. 

O přímořské destinaci nerozhodovaly ani tolik naše konkrétní představy, jako spíš to, že v zimě je v Chorvatsku otevřeno jen pár kempů. Nechtělo se nám řešit žádné apartmány, chtěli jsme mít možnost se kdykoliv posunout jinam, být co nejvíc venku a hlavně jsme si vezli pár kempingových vychytávek na vyzkoušení. Takže jsme zamířili ke Splitu, kde jsme jeden zimní kemp měli najitý.

Dalmácie v druhé polovině prosince nás přivítala teplotami kolem 12-15 °C přes den a asi 5 °C v noci. Obloha převážně vymetená, bezvětří a sluníčko příjemně hřálo, takže i koupačka byla. Ale ať jsme fér, sluší se říct, že celé tři týdny před naším příjezdem podle místních kompletně propršelo, takže jsme na počasí měli opravdu štěstí.

Hlavní mise naší cesty byly dvě. Zažít, jak to vypadá v typicky letních dovolenkových destinacích v zimě a najít vánočně ozdobenou palmu. Skóre 1:0. Neboť byť ekvivalentem chorvatského pobřeží jsou palmy a pinie, v době Vánoc to i tady válcují smrčky z dovozu ... Takže ano, to kluziště pár metrů od moře nás asi nemělo moc překvapit. A ať si rozumíme, žádná umělá plocha, ale vážně led.  

Každopádně ale ta atmosféra absolutní mimosezóny je neuvěřitelně pohodová. Teda aspoň pro nás jako krátkodobé turisty, kteří doslova utekli z předvánočního shonu střední Evropy. Soused v kempu původem z Otrokovic, který tu s karavanem je už od září, ten klid a pohodu po těch týdnech nejspíš vnímá trochu jinak. Ale i o tom víc až někdy později. 

Typicky přecpané pobřeží turisty, jak ho mnozí znají z letních měsíců, se nekonalo ani vzdáleně. Potkat auto s SPZ z jiné chorvatské župy byla celkem výjimka, natož pak se značkou z jiného státu. Turistů je tu v tuto dobu opravdu pomálu, většinou se jedná o cestovatele ze severských zemí, digitální nomády či penzisty. O to víc jsme na každém kroku potkávali místní. A neskrytě jsme záviděli místním důchodcům, které jsme vídali vysedávat na předzahrádkách kaváren nebo jen tak v hloučcích debatovat a smát se v přístavu či na nábřeží. Nikdo nikam nespěchal, všichni se na nás usmívali stejně jako my na ně a pes, který cestoval s námi, nebyl nikde překážkou, naopak vítaným rozptýlením. 

Stejně tak jako je zavřená většina místních kempů, omezená nabídka je i otevřených podniků jako jsou bary, restaurace a kavárny. Respektive ve větších městech to skoro nepoznáte, ale třeba dopoledne v maličkém Omiši vypadalo jako procházka po městečku duchů. Nicméně i tady soudě podle adventních stánků, podia a dalších to dávalo tušit, že večer město ožívá. Každopádně my jsme si tu prázdnost maximálně užívali celou dobu. 

Výhodou jsou i nízké ceny snad úplně všeho. Tam, kde se v sezóně platní za vjezdy, teď nikdo nic nevybírá. Kde se běžně platí parkovné, jsou automaty zazimované a parking free. V kempu zaplatíte zlomek ceny za maximální vybavenost a komfort a chorvatská Kuna předvedla ve dnech před naším příjezdem ukázkový pád kurzu. To už se ale teď s přechodem na Euro nepovede. Jen ty dálniční poplatky zůstávají stejně vysoké.

Co bylo velkým překvapením, tak i v prosinci to u moře krásně voní solí a borovicemi, je to tu nečekaně zelené a dokonce i rozkvetlé. Stoly na farmářských trzích se prohýbají pod tíhou čerstvého ovoce a zeleniny a co bylo pro nás největším objevem - zrovna tu dozrávají mandarinky! Ty nejdobřejší a nejvoňavější mandarinky, co jsme snad kdy jedli. A že jsme jich tu zvládli zkonzumovat slušný množství a ještě si jako vánoční výslužku pár kilo odvezli domů.

Mandarinky rostou v zahradách mnohých domů, ale hlavní produkce pochází z delty řeky Neretva. Roste tu přes 1,5 milionů stromů mandarinek, což představuje sklizeň několika desítek tun ovoce. Deltě se proto často přezdívá "chorvatská Kalifornie". Takže jestli na mandarinky, tak teď už víte kam.